Naše Mysl je jako Vesmír. Je Nekonečná a vytváří Život! ♥


Forest silence mi propůjčuje tichá slova, která sem budu psát. Je to můj Svět, můj Odraz Sebe.

Srpen 2015

Poznatky a zážitky z nemocnice

30. srpna 2015 v 19:59 ☽☯ ForestLife ▽ ♋
Ahoj Vesmírňata! ♥
Od neděle ráno jsem ležela ve fakultní nemocnici Motol s opakovanými bolestmi břicha. V minulosti, tedy v červnu jsem se dozvěděla, že mám kameny ve žlučníku, takže jsem už jednou Motol navštívila, kde mi dávali rozpouštědla přes kanylu a po necelém týdnu mě pustili s tím, že když mě břicho znovu chytne, půjdu rovnou na operaci, kde mi vyjmou celý žlučník. Hlavně nesmím jíst moc mastná a tučná jídla. Haha
Všechno je skvělý, jela jsem minulý týden autobusem sama na Šumavu 3-4 hodiny za tátou, který se tam staral babičce o slepice a domácnost, zatímco byla v Mariánských lázních. Tak jsme se rozhodli, že bychom si mohli udělat pár výletů, mezi ně patřil i Čerchov, kde je rozhledna. Když jsem konečně vyšli až na samotný vrchol, tak jsme si tam dali občerstvení. Taťka si tam dal nějakou Ďábelsko rolku a já hranolky a... no... mastnou klobásu! A vůbec jsem si neuvědomila, že to nesmím.
Od toho dne jsem cítila tlaky v nadbřišku, kde se samozřejmě nachází žlučník. Bravo Veru!!! Ale tak co, tlaky jsem cítila občas i předtím, takže jsem si dala fenyklový čaj, aby mě to přešlo. Je po půlnoci a otevírá se nová Neděle a já se samozřejmě vzbudím s bolestí břicha. Říkám si, že to vydržím, ale nevydržela jsem. Nakonec jsem vzbudila mamku, takže mamka vstala s tím, že teda pojedeme zpátky do Motola. Ze Šumavy do Prahy. 3 hodiny prosím. Zvláštní je ale, že vždycky když jsem měla bolesti a ležela v autě, tak mě to přestalo bolet, takže cesta byla celkem fajn. Strávila jsem tam 5 dní, v úterý jsem byla na operaci.
Nuže, ale já budu psát o poznatkách a zážitcích, která jsem nasbírala v Motole.

1. Pokud jste nepili, počítejte s tím, že vám nepoteče krev do zkumavky, srazí se, protože je hustá a při nejhorším vám praskne žíla, tak vám napíchnou třeba vedle další úzkou žílu naslepo. Jako mě.

2. Jídla v nemocnicích jsou mor a zlo. Nesnědla jsem tam nic, kromě piškotů a rohlíků. Samozřejmě po rohlících se mi nafouklo břicho a bolelo mě.

3. Jogurt, co mi dali k obědu.. bych spíš mohla použít jako tělový krém. Spolubydlící tam z toho pak chytla výtlem.

4. Zatímco já spolu se dvěma dalšíma holkama na pokoji jsme mohli sotva pozřít jogurt, tak se nějaký číňan ve vedlejším pokoji mohl ládovat karbanátkem. Šmejd

5. Na sále po operaci mě budili a já je totálně ospalá poprosila, jestli mi dají rohlík.

6. Na jipce, kam jsem přišla po sále, mi řekli, že mi dají nějaká antibiotika. Já řekla, že ne, že chci rohlík.

7. Počítejte s tím, že občas dostanete v pokoji nějakou osůbku, která bude věčně nespokojená a dává to najevo.

8. V televizi dávají uplný hovno nic. Ale to i normálně, nejen když jste zrovna v nemocnici. A to je důvod, proč nekoukám na televizi. :)

9. Jsou dva různý typy sestřiček. Ty, které vše dělají s opatrností a s jemnou rukou. A pak ty, který se s ničím neserou.

10. Pokud jdete na operaci, počítejte s tím, že budou chtít, abyste se vysvlíkli do naha a pak vám dají podkolenky, ve kterých vypadáte jako japonská panenka. Prostě Lolita.

11. Není dobré se smát, když máte na břiše 4 různá místa se stehy. :)

12. Také počítejte s tím, že vás sestřičky budou budit i po půlnoci, aby vám dali různé prášky.

13. Pravděpodobně schytáte a posbíráte pár přezdívek jako já. Ty nejroztomilejší a zároveň nejdebilnější byly: Kamínek, Žlučníček, Broskvička.


To bude asi tak všechno, co mě teď napadne. Jsem už konečně doma a mám se skvěle a doufám, že vy také. :)


Kradení sušin, nahá při modrém měsíci, význam lapače snů..

28. srpna 2015 v 19:49 Radosti
Ahooj kvítci. ❀✿
Dnešní článek bude o radostech tohohle srpna.
Nevím, jak začít, tak asi načnu to, že 1. srpna jsem byla na festivalu Natruc v Kolíně s kámoškou a spolužačkou dohromady, který jsme si obě užili. Byly tam fajn kapely i zpěváci, např. Xindl X, Voxel, Rybičky 48, Vypsaná fixa, ATMO music, Nebe, UDG a další.. Když jsme přišli k prodejně, tak mi přišlo blbý jít na takový festival v Mayhem mikině ( Mayhem- black metal).. naštěstí tam bylo plno metalistů, tak to ze mě opadlo. Musím i zdůraznit, že jsem jela sama poprvé vlakem. Naposledy to bylo před mnoha lety, a taky musím přiznat, že jet vlakem je fakt úžasný. Nicméně jsem dostala k narozeninám od Báry nádhernou malbu s vlkem. A taky fajn zážitek byl, když v pátek o Modrém měsíci jsme se s Bárou svlékli a skočili nahé do krytého bazénu. Bylo to takový očištění a něco jako rituál pro mě. Dokud Báry dědečka nenapadlo vyjít ven a projít se, samozřejmě i kolem bazénu, ve kterým jsme byli obě schované a snažili se neprskat smíchy. Jojo.


( předloha)

☟☟☟


(Báry malba)


Je první týden srpna a zrovna tenhle horký týden máme praxe. Až zjistím, kde bydlí ten člověk, kterýho napadlo, že budeme mít praxe v tom vedru, tak mu pošlu menší atomovku.
No, každý den se tam polívali spolužáci, něco jsem schytala i já. Jsem ráda, že jsem mohla strávit týden se spolužáky, chyběli mi, ale co mi taky udělalo radost, nacházela jsem po cestě krásná paví pírka. Našla jsem jich pět, jedno jsem dala mamce. Na praxích je takový kotec, ve kterých jsou pávi a vždycky je přes den pouštějí, takže nás občas poctí svojí vznešenou návštěvou.
Zase jsem dostala k narozeninám dárek, tentokrát od spolusedící ve škole. Krásný červený Lapač snů, takže se mi hodí do sbírky Lapačů. Jeden je malinký žlutý, vyrobený od Přítelkyně ( Nechodíme spolu, ale nemám ráda označení nejlepší kamarádka, ale zase jenom kamarádka to není. Známe se odmalička, občas se sejdeme a popovídáme si, víme o sobě dost, proto označení Přítelkyně. Kamarád je ten, se kterým se normálně bavíš, Přítel je ten, kterýmu věříš a přiznáš o sobě svá tajemství.) Druhý, velký modrý lapač jsem dostala k Vánocům od rodičů. Jo a spolusedící mamka přivezla leguány po praxích, takže jsem se s ním pomazlila, měla ho v náručí, dokonce mě olízla a chtěla mi vylézt na rameno. Prostě malý dráček bez křídel. A vlastně ještě... ukradla jsem na půdě, kde se suší rostliny pár svazků sušin. Ale nebyla jsem jediná, ještě dvě spolužačky si taky něco málo vzaly. Ale já jsem toho měla hodně. No, však se to neztratí a hezky poslouží jako dekorace ve vázách.



( Od spolužačky lapač a její leguán, který jsem ale nedostala k narozeninám:( )


,,Lapač snů zavěšují indiáni volně do místnosti nebo přímo za hlavu spícího. Podle staré legendy severoamerických indiánů se špatné sny zachytí v síti lapače a ráno jsou zničeny denním světlem. Ty dobré sklouznou po peříčku zpět do duše spícího. ''


( paví pírka)











( Sušiny)



( jiné hmotné radosti)


To je pro tento článek asi vše. Je celkem dlouhý. :)
Mějte krásný víkend! ♥

B jako bouřka, B jako Bavorsko

16. srpna 2015 v 20:13 ☽☯ ForestLife ▽ ♋
Ahooj, vítej u nového článku, který nevím, o čem bude, ale vím, že bude.. asi trošku mindfuck.. :)
Vůbec mě moc nenapadají nové články, o čem bych psala.. ale to asi zná každý.

Proč bouřka? Protože konečně se přihnala nad naší vesnicí a začla řádit, tak jak jsem to chtěla. No dvojsmysl.
Příroda potřebovala spláchnout, tráva na naší zahradě byla suchá, sušší než většina vtipů. Ty jo, jsem tak vtipná. Jo, to bylo taky suchý. Argh..
Určitě mi dá mnoho lidí za pravdu ,že nejlepší při bouřce je si sednout do křesla, číst si knihu a popíjet čaj. Miluju tuhle představu. Kdybych to vzala ještě do hloubky tuhle představu, tak bych měla teplé ponožky, spodní prádlo a nahozený svetr na sebe, kolem mě by ležela různá zvířata, poslouchala bych kapky, které si okapem hledají cestu na zem, aby se vsákli do půdy ( když to tak píšu, mám plno obrázků stáhnutých s tématem déšť a různé DIY návody na zajímavé věcičky do deště). Zvedla bych se z křesla a šla si pustit gramofon, ze kterého by se linula ambientální hudba. V místnosti by se plazily plameny po stěnách, které vytváří krb. No řekněte, že to chcete taky. :)
Mno, ale já sedím u počítače a píšu článek, protože mám na něj náladu. A hlavně nejsem doma sama, a to by nebylo ono.
Miluju blesky, ale dneska to vypadalo, jako kdyby Thor zkoušel svůj Mjölnir. Docela mu to šlo.



Proč Bavorsko? Protože je to krásná země a protože její hranice mám blízko. Ale jen, když jsem u babičky na Šumavě. Hahaha, no. Mám tam tetu a bratrance, takže bych je mohla někdy navštívit. Když budu vědět, jak se tam dostat. No, ale důvod, proč o tom mluvím je ten, že v úterý nejspíš pojedu na Šumavu za tátou, který tam bude týden, aby se postaral o slepice, protože babička jela do Mariánských lázní relaxovat. Ty jo, 6 čárek. No a tak taťku napadlo, že bychom tam mohli skáknout a někde se tam vykoupat. Tak jsem zvědavá. Ráda bych procestovala celé Německo. Díky bohu, že umím německy.



Ano prosím. Toto je Bavorsko.
♥♥♥

To bych zase mohla vypsat svojí představu o cestování.
Jste na cestě, jedete Beruškou ( víte, co myslím? Takový to hippie auto) a překonáváte hranice do Bavorska ( nebo kamkoliv kam chcete) a po hodině zastavujete u obrovské jezera s kamarády a jdete se vykoupat. Cítíte tu svobodu? Kdy na nikom nejste závislí? Ani nevíte, jak toužím, úplně lačním po cestování, je to pro mě vnitřní naplnění a uvědomění. Když jste na cestách, většinou se nevrátíte úplně stejní. Dále cestujete..

Prosím, povídejte mi o tom, jak moc milujete cestování a čtení knih přo bouřce. :)

No a mohla bych sem hodit pár obrázků na téma Déšť.









,, Duha je stužka, kterou si nasadí příroda, když si umyla hlavu. ''

Pro dnešek to bude asi všechno. A teď se ptám: Kam se chcete podívat? Jaké knihy máte rádi? :)

Depresivní stavy??- Part 1

8. srpna 2015 v 13:29 ☽☯ ForestLife ▽ ♋
Zdravím sluníčka! ☀

Dnešní článek ano, je půl 2 ráno, kdy už bych měla spát, tak mě zrovna napadne psát článek.. nejlépe o depresi.. bude o pocitech a radostech v uplynulé době. A chci pozdravit Mišku, která si se mnou píše na facebooku v tu naší nejlepší dobu.. po půlnoci samozřejmě.. teda článek vydám až ráno, ale to je fuk.

Takže, první co načnu je deprese.. pak samozřejmě naladím zase na dobré věci a pocity..
Jak bych začla.
Přijde mi, že přitahuju do svého Života depresivní lidi. Nejdřív to byl jeden kluk, který mi změnil Život. I přesto, že byl depresivní a negativní, je to složitá, zvláštní, ale neskutečná osobnost. Argh, samé čárky. A díky mojí empatii a citlivosti se to celkem přeneslo na mě. I přesto, že jsem neustále pozitivní, byla jsem celkem ve stresu a ta deprese se přenesla na mě. Ne, že bych jí trpěla nebo jí měla, ale mám takové zvláštní nálady, třeba poslouchám depresivní písničky. I když.. to poslouchám furt.. Najděte mi nějaký black metal, který zpívá o radosti, poníkách a růžové. Oh, chtěla jsem se zeptat.. Věří tady někdo na psychosomatiku? Psychosomatika je o tom, že naše nemoce jsou vytvářeny negativními emocemi nebo nás prostě před něčím varují. Osobu, kterou jsem si přidala jednoho dne, tak v ten stejný den jsem chytla neskutečnou bolest do břicha. Kdykoliv byla osoba negativní nebo jsme se nějak nepohodli s názory, tak přišla opět ta bolest.. Není to zvláštní?
V jeden červnový den se osoba málem pokusila o sebevraždu (nebudu říkat důvod kvůli čemu) a já byla vystresovaná a dokonce jsem bulela, i přesto, že osobu jsem nikdy neviděla, tak moc mi na ní záleží. Druhý den přišla po dlouhé době ta bolest... vždycky v nejlepší čas.. a já si uvědomila, že to nejspíš bude kvůli němu.. A hele! Bolest odešla! A hele! Další den přišla zpátky!
Mamce se to nezdálo a o půl 5 ráno jsme odjeli na pohotovost a pak jsme jeli ještě do Prahy na další vyšetření, kde mi zjistili, že mám kameny ve žlučníku. Takže prostě na svoje narozeniny jsem jela do Motola. :) Děkuju..moc..
Já prostě nemohla dál.. ta osoba mi nedělala v Životě dobře, i když jsem jí na druhou stranu milovala ( Ano, miluju všechny). Musela jsem si jí odstranit ze Života. Ne tak úplně, ale nějakou dobu nemůžu s ní být v kontaktu, protože se nesmím dostat do stresu, což byl hlavní vyvolávač bolesti v nadbřišku ( ve žlučníku).
Argghh, už je to dlouhý a přesto jsem stále na začátku. V určitou dobu se s osobou budu chtít znovu spojit a chci jenom říct, že i přesto to všechno špatný mi na ní záleží a stále jí obdivuju, působila na mě hodně. A nejvís mě srazilo, že i přes deprese dokázala být ta osoba pozitivní, když já jsem neměla náladu. Ono je neskutečný, když vám tahle osoba ukáže celou duši, i když nikdy neukazovala pocity ani svojí slabost. To si toho člověka víc ceníte. Vždyť je tak mladý a tolik bolesti už okusil. Píšu v ženském rodu, ale jedná se o kluka, zmínila jsem se už?
Teď, když nejsem s ním v kontaktu zase cítím uvolnění, odpoutání. Proč jenom jsem se vždycky cítila nepříjemně a připoutaně k němu?




No ale zpátky k tématu.. Proč přitahuju depresivní lidi do svého Života?
Byla jsem na fesťáku s kámoškou a spolužačkou dohromady zase odbočuju hhh.. , tak byl u nás léčitel, se kterým si chtěli promluvit sousedi, ale i mamka kvůli mě. Bohužel jsem byla na tom fesťáku.. Ehm, Byl tady někdo na Natruc festivalu v Kolíně? No jdeme dál.. Léčitel se napojil přes mojí mamku na mě.. Ano, i přes tu dálku.. a hned věděl, jaké mám problémy. A to mu mamka ještě neřekla ani, co mi je. Mezi ty problémy patřili i depresivní stavy.
Takže já jsem depresivní. Ono to vlastně může být i pravda, když se vžívám do všech problému svých přátel, jedině tak pochopím, jak prožívají své bolesti a trápení. Ale přiznejme si, není dobré nechat se stáhnout těmi problémy, neměli bychom jim dávat moc, aby na nás samotné působili. Pak se nemůžeme divit, že jsme věčně unavení, vynervovaní, ve špatné náladě a co třeba nejhůř ve stresu nebo dokonce v depresi. S léčitelem si dám schůzku a bude mě léčit, což by podle něho mělo trvat asi tak rok, protože těch zdravotních problémů mám celkem dost. A protože se zajímám o ezoteriku mezi něž patří i léčivé kameny, tak mě naučí s nimi zacházet tak, aby mě očistili a vypustili ze mě ty ''špatné látky'' z vnějšího světa.
Stále mě ale zaráží, proč je k sobě přitahuju? Copak mi mají ukázat.. nebo jsem asi nevědomky vědomky přemýšlela depresivně, že Vesmír mi začal přitahovat tyhle lidi? Hm? :)
Je to celkem dost dlouhý, takže to asi rozdělím na dvě části. Tahle část bude asi trochu depresivní, ale na druhou stranu pro mě je to velké uvědomění, protože si díky článku dokážu odpovědět na různé otázky. Druhá část už bude veselá. :)
Co tak vidím a sleduju, tak deprese se tvoří kvůli minulosti.