Naše Mysl je jako Vesmír. Je Nekonečná a vytváří Život! ♥


Forest silence mi propůjčuje tichá slova, která sem budu psát. Je to můj Svět, můj Odraz Sebe.

🍁 21 podzimních věcí 🍁

27. září 2015 v 20:06
🌿 Zdravím Podzimňata! 🌿

Dnešní článek bude o Podzimu, lépe řečeno 21 věcí, co si pod ním představím, co na něm miluju.
Podzim mi přijde nejkrásnější, už jen proto, jak se Příroda mění do teplých barev, ''umírá'' romantickým způsobem. Listy, které upadají na zem tichým a pomalým způsobem a ten křupající zvuk, když na ně šlapete při cestě Lesem je hudba pro uši. 🍁



1. Dlouhé procházky. Procházky lesem, kdy vám pod nohy neustále padají barevné listy, jako kdyby tvořily koberec. 🍁



( Minulý podzim u nás:) )


2. Melancholie. Jak nastává Podzim, tak nastávají i moje melancholické nálady, stavy. Miluju to. :)



3. Čaj. Hodně moc čaje. Zase období, kdy nejvíce piju čaj, který mi zahřívá nejhlubší útroby. ☕



4. Svíčky. Nevím, proč zrovna svíčky, když si je zapaluju furt, ale prostě patří k Podzimu.

5. Krb. Šlehající plameny, které olizují celou místnost a stejně vám neublíží, jen zahřejí a dodají pocit klidu a bezpečí.

6. Knihy. Přece jen je čtu každý den, ale co taková kniha s čajem u krbu? Úplně stvořené pro Podzim!



7. Teplé oblečení. Teplé legíny, chlupaté ponožky, svetr, kabát... Ještě něco?



8. Deka. Je čas vytáhnout mojí huňatou fialovou deku a za tichých večerů se do ní zachumlat, pustit si hudbu a číst knihu.

9. Kakao. Když už zrovna ne čaj, tak rozhodně teplé kakao! ☕

10. Noční filmy.
Jelikož nekoukám na filmy ani na televizi, tak si aspoň pustím Harryho Pottera. :)

11. Skořice. Skořicová svíčka, skořicové rolky, skořicový čaj, nebo už prostě jen ta vůně...!



12. Ranní mlhy. Vždycky když vylezu z postele a podívám se z okna, tak mě vítá Mlha.

13. Atmosféra. Podzimní atmosféra mi prohlubuje mojí mysl. Začínám být vždycky hodně přemýšlivá. Je to takové filozofické období pro mne.

14. Kaštany. Vzpomínky na dětství, kdy jsem vyráběla z kaštanů různá zvířátka pomocí špejlí nebo párátek. A nebo když jsme sbírali kaštany do pytlů a pak to odnášeli do školy, kde jsme buď soutěžili, kdo toho nejvíce nasbírá a nebo jsme dostali za to nějakou odměnu.

15. Focení. Ráda projíždím fotky s tématem Podzim. To mi připomíná, že budu muset vytáhnout spolužačku, aby se mnou udělala pár fotek.

16. Hřbitovy. Taková procházka hřbitovem schovaným pod listy a propleteným břečťanem. Pěkné prostředí pro fotky.

17. Cookies. Asi si nakoupím krabice plné cookies.

18. Dekorace. Sovičky, dýně, listy, svíčky, světélka, obrazy a tak dále..



19. Deštivé dny. Chuť si sednou na parapet k oknu a sledovat, jak se za oknem míhá milion kapek a pak se vsákne do půdy.



20. Hudba. Budu muset oprášit názvy různých kapel a už se těším, až si je pustím během nějakého dne. Nejlepší hudba a kapela na tohle počasí je snad Summoning a Lustre, Gallowbraid, Bon iver a nebo Sibylle Baier. :D :)

21. Návštěva galerií nebo muzea. Na takovou jednu výstavu obrazů jdu s kamarádem. Nazývá se Má vlast- pocta české krajinomalbě.

Tak.. to by bylo těch 21 věcí, které miluji na Podzimu nebo si pod ním představím. Možná bych jich sešmolila více, ale teď mě zatím napadne jenom tohle. :)

Random fotky:















A co vy máte rádi na Podzimu? :)
 

Radost být zpátky ve škole.. Na co se vůbec těším?!

6. září 2015 v 20:02 |  Radosti
Vítej u mého nového článku školáku, studente.. :)

Je začátek Září, čímž začíná i ne moc oblíbená škola.



Je už hodně moc článků na téma Škola, např. wishlisty, první den ve škole, DIY.. Mě zase napadlo a už jsem přemýšlela, na co se budu těšit, až budu ve škole. A že se fakt těším haha! Psala jsem asi v únoru docela negativní pohled na Školní systém, tentokrát přesedlám na pozitivní náhled na průběh školy a na co bych se mohla těšit. Školu mám v Praze 9 na Jarově a studuju obor Zahradnictví. Jdeme na to!

1. Cestování po Praze. Jelikož mám Opencard, což je taková lítačka, kde nemusíte kupovat různé lístky na MHD, ale stačí vám jenom si zaplatit třeba měsíc a vyjde vás to mnohem levněji, než kdybyste si kupovali dokola jízdenku. No a to znamená, že po škole se můžu různě po Praze kouknout na nějaké památky nebo se podívat do různých obchodů, aniž bych si furt kupovala lístek!

2. Kamarádi. Vtipný je, že mými kamarády jsou jenom spolužáci ve třídě. V podstatě s nikým jiným z jiných tříd se nebavím ani neznám. Ale co.. Stačí mi!!

3. Praxe. Jedna z věcí, kterou mám fakt ráda na škole. Nesedíme v lavicích zavření ve třídě učíc se teorii, ale pěkně pracujeme venku s Přírodou, kde necháme nejenom rodit další Bytosti Přírody, ale staráme se o ně, přesazujeme a prostě aby se cítili dobře. A to já miluju.. být v kontaktu s Přírodou! 🌿

4. Cpaní se jídlem od jiných lidí. Věřte mi, na tohle jsem Expert! Už od první základky dokonce.. a táhne se to se mnou i na střední. Ale!! Naučila jsem se dělit sama s lidmi, takže taky ráda dávám ochutnat jídlo a dám jim napít. Dokonce se sama nabízím! Je to pro mě takový dobrý skutek. Člověk pak i sám za vámi přijde a nabídne vám ochutnat jejich jídlo! Co dáváš do Světa, to se ti i vrátí! :)

* Mezitím hledám nějaké obrázky navazující na téma Škola, ale všechny jsou negativní ahahahah.. nedivím se*

5. Zpestření sešitů. Mám spoustu nápadů jak si zpestřit sešity. Mohla bych udělat DIY, ale těch je tu dost. Snad nezruším tiskárnu. Nechci mít nudné sešity, které ve mě nic nevyvolávají, proto bych si je chtěla nějak vytunit. Napadlo mě, že ke každému předmětu dala nějaký citát, který pojednává o něm. Ale nevím, jak budu chtít najít citát na Ochranu rostlin, což je jeden z předmětů u nás. Možná si i budu lepit květiny do sešitů a různě zdobit. Možná se najdou nějaké učitelky, kterým se to nebude líbit.. ale to mají smůlu, je to moje věc.

6. Sledování lidí. Ano, ráda sleduji lidi. Jak se chovají, jejich pohyby, řeč těla. Jejich pohledy, nálady. Co je donutilo vyjít ven ze třídy.

7. Hádání se se dvěma učiteli. Ne, že bych zrovna byla vyvolávačka hádek s učiteli, na to máme jiného experta ve třídě. Ale máme tady dva učitele. Přesněji učitele a učitelku, kdy je občas vážně zábavné se s nimi hádat o blbostech. Ještě vždycky vytáhnu na ně nějaké moudro.

8. Nekončící záchvaty smíchu. Na tohle se vážně těším, protože miluju svůj smích a když se lidé smějou. Cítím se vždycky pak skvěle a stačí se podívat na vašeho spolusmějícího a chytnete další výřep ( chápej jako výbuch smíchu) a učitele na vás koukají nechápavě, při nejhorším vás pozvou k tabuli a vyzkouší si na vás vaše vědomosti, které jste ''posbírali'' během hodiny.

9. Spánek. Hodně moc spánku. Doufám, že nejsem sama, kdo nejradši spí o hodině. Když ony ty hodiny jsou někdy nudné, učitelé mluví takovým uspávacím hlasem. A vy pak zjistíte, že máte zavřené oči,a ani si nepamatujete, kdy jste je zavřeli. Ale zdá se, že to nějak našim učitelům nevadí, hlavně když neděláme bordel!


* And tired


To je pro dnešek vše, co mě napadne.
A co vy a škola? Jaký byl první den? :)

Poznatky a zážitky z nemocnice

30. srpna 2015 v 19:59 |  ☽☯ ForestLife ▽ ♋
Ahoj Vesmírňata! ♥
Od neděle ráno jsem ležela ve fakultní nemocnici Motol s opakovanými bolestmi břicha. V minulosti, tedy v červnu jsem se dozvěděla, že mám kameny ve žlučníku, takže jsem už jednou Motol navštívila, kde mi dávali rozpouštědla přes kanylu a po necelém týdnu mě pustili s tím, že když mě břicho znovu chytne, půjdu rovnou na operaci, kde mi vyjmou celý žlučník. Hlavně nesmím jíst moc mastná a tučná jídla. Haha
Všechno je skvělý, jela jsem minulý týden autobusem sama na Šumavu 3-4 hodiny za tátou, který se tam staral babičce o slepice a domácnost, zatímco byla v Mariánských lázních. Tak jsme se rozhodli, že bychom si mohli udělat pár výletů, mezi ně patřil i Čerchov, kde je rozhledna. Když jsem konečně vyšli až na samotný vrchol, tak jsme si tam dali občerstvení. Taťka si tam dal nějakou Ďábelsko rolku a já hranolky a... no... mastnou klobásu! A vůbec jsem si neuvědomila, že to nesmím.
Od toho dne jsem cítila tlaky v nadbřišku, kde se samozřejmě nachází žlučník. Bravo Veru!!! Ale tak co, tlaky jsem cítila občas i předtím, takže jsem si dala fenyklový čaj, aby mě to přešlo. Je po půlnoci a otevírá se nová Neděle a já se samozřejmě vzbudím s bolestí břicha. Říkám si, že to vydržím, ale nevydržela jsem. Nakonec jsem vzbudila mamku, takže mamka vstala s tím, že teda pojedeme zpátky do Motola. Ze Šumavy do Prahy. 3 hodiny prosím. Zvláštní je ale, že vždycky když jsem měla bolesti a ležela v autě, tak mě to přestalo bolet, takže cesta byla celkem fajn. Strávila jsem tam 5 dní, v úterý jsem byla na operaci.
Nuže, ale já budu psát o poznatkách a zážitcích, která jsem nasbírala v Motole.

1. Pokud jste nepili, počítejte s tím, že vám nepoteče krev do zkumavky, srazí se, protože je hustá a při nejhorším vám praskne žíla, tak vám napíchnou třeba vedle další úzkou žílu naslepo. Jako mě.

2. Jídla v nemocnicích jsou mor a zlo. Nesnědla jsem tam nic, kromě piškotů a rohlíků. Samozřejmě po rohlících se mi nafouklo břicho a bolelo mě.

3. Jogurt, co mi dali k obědu.. bych spíš mohla použít jako tělový krém. Spolubydlící tam z toho pak chytla výtlem.

4. Zatímco já spolu se dvěma dalšíma holkama na pokoji jsme mohli sotva pozřít jogurt, tak se nějaký číňan ve vedlejším pokoji mohl ládovat karbanátkem. Šmejd

5. Na sále po operaci mě budili a já je totálně ospalá poprosila, jestli mi dají rohlík.

6. Na jipce, kam jsem přišla po sále, mi řekli, že mi dají nějaká antibiotika. Já řekla, že ne, že chci rohlík.

7. Počítejte s tím, že občas dostanete v pokoji nějakou osůbku, která bude věčně nespokojená a dává to najevo.

8. V televizi dávají uplný hovno nic. Ale to i normálně, nejen když jste zrovna v nemocnici. A to je důvod, proč nekoukám na televizi. :)

9. Jsou dva různý typy sestřiček. Ty, které vše dělají s opatrností a s jemnou rukou. A pak ty, který se s ničím neserou.

10. Pokud jdete na operaci, počítejte s tím, že budou chtít, abyste se vysvlíkli do naha a pak vám dají podkolenky, ve kterých vypadáte jako japonská panenka. Prostě Lolita.

11. Není dobré se smát, když máte na břiše 4 různá místa se stehy. :)

12. Také počítejte s tím, že vás sestřičky budou budit i po půlnoci, aby vám dali různé prášky.

13. Pravděpodobně schytáte a posbíráte pár přezdívek jako já. Ty nejroztomilejší a zároveň nejdebilnější byly: Kamínek, Žlučníček, Broskvička.


To bude asi tak všechno, co mě teď napadne. Jsem už konečně doma a mám se skvěle a doufám, že vy také. :)

 


Kradení sušin, nahá při modrém měsíci, význam lapače snů..

28. srpna 2015 v 19:49 |  Radosti
Ahooj kvítci. ❀✿
Dnešní článek bude o radostech tohohle srpna.
Nevím, jak začít, tak asi načnu to, že 1. srpna jsem byla na festivalu Natruc v Kolíně s kámoškou a spolužačkou dohromady, který jsme si obě užili. Byly tam fajn kapely i zpěváci, např. Xindl X, Voxel, Rybičky 48, Vypsaná fixa, ATMO music, Nebe, UDG a další.. Když jsme přišli k prodejně, tak mi přišlo blbý jít na takový festival v Mayhem mikině ( Mayhem- black metal).. naštěstí tam bylo plno metalistů, tak to ze mě opadlo. Musím i zdůraznit, že jsem jela sama poprvé vlakem. Naposledy to bylo před mnoha lety, a taky musím přiznat, že jet vlakem je fakt úžasný. Nicméně jsem dostala k narozeninám od Báry nádhernou malbu s vlkem. A taky fajn zážitek byl, když v pátek o Modrém měsíci jsme se s Bárou svlékli a skočili nahé do krytého bazénu. Bylo to takový očištění a něco jako rituál pro mě. Dokud Báry dědečka nenapadlo vyjít ven a projít se, samozřejmě i kolem bazénu, ve kterým jsme byli obě schované a snažili se neprskat smíchy. Jojo.


( předloha)

☟☟☟


(Báry malba)


Je první týden srpna a zrovna tenhle horký týden máme praxe. Až zjistím, kde bydlí ten člověk, kterýho napadlo, že budeme mít praxe v tom vedru, tak mu pošlu menší atomovku.
No, každý den se tam polívali spolužáci, něco jsem schytala i já. Jsem ráda, že jsem mohla strávit týden se spolužáky, chyběli mi, ale co mi taky udělalo radost, nacházela jsem po cestě krásná paví pírka. Našla jsem jich pět, jedno jsem dala mamce. Na praxích je takový kotec, ve kterých jsou pávi a vždycky je přes den pouštějí, takže nás občas poctí svojí vznešenou návštěvou.
Zase jsem dostala k narozeninám dárek, tentokrát od spolusedící ve škole. Krásný červený Lapač snů, takže se mi hodí do sbírky Lapačů. Jeden je malinký žlutý, vyrobený od Přítelkyně ( Nechodíme spolu, ale nemám ráda označení nejlepší kamarádka, ale zase jenom kamarádka to není. Známe se odmalička, občas se sejdeme a popovídáme si, víme o sobě dost, proto označení Přítelkyně. Kamarád je ten, se kterým se normálně bavíš, Přítel je ten, kterýmu věříš a přiznáš o sobě svá tajemství.) Druhý, velký modrý lapač jsem dostala k Vánocům od rodičů. Jo a spolusedící mamka přivezla leguány po praxích, takže jsem se s ním pomazlila, měla ho v náručí, dokonce mě olízla a chtěla mi vylézt na rameno. Prostě malý dráček bez křídel. A vlastně ještě... ukradla jsem na půdě, kde se suší rostliny pár svazků sušin. Ale nebyla jsem jediná, ještě dvě spolužačky si taky něco málo vzaly. Ale já jsem toho měla hodně. No, však se to neztratí a hezky poslouží jako dekorace ve vázách.



( Od spolužačky lapač a její leguán, který jsem ale nedostala k narozeninám:( )


,,Lapač snů zavěšují indiáni volně do místnosti nebo přímo za hlavu spícího. Podle staré legendy severoamerických indiánů se špatné sny zachytí v síti lapače a ráno jsou zničeny denním světlem. Ty dobré sklouznou po peříčku zpět do duše spícího. ''


( paví pírka)











( Sušiny)



( jiné hmotné radosti)


To je pro tento článek asi vše. Je celkem dlouhý. :)
Mějte krásný víkend! ♥

B jako bouřka, B jako Bavorsko

16. srpna 2015 v 20:13 |  ☽☯ ForestLife ▽ ♋
Ahooj, vítej u nového článku, který nevím, o čem bude, ale vím, že bude.. asi trošku mindfuck.. :)
Vůbec mě moc nenapadají nové články, o čem bych psala.. ale to asi zná každý.

Proč bouřka? Protože konečně se přihnala nad naší vesnicí a začla řádit, tak jak jsem to chtěla. No dvojsmysl.
Příroda potřebovala spláchnout, tráva na naší zahradě byla suchá, sušší než většina vtipů. Ty jo, jsem tak vtipná. Jo, to bylo taky suchý. Argh..
Určitě mi dá mnoho lidí za pravdu ,že nejlepší při bouřce je si sednout do křesla, číst si knihu a popíjet čaj. Miluju tuhle představu. Kdybych to vzala ještě do hloubky tuhle představu, tak bych měla teplé ponožky, spodní prádlo a nahozený svetr na sebe, kolem mě by ležela různá zvířata, poslouchala bych kapky, které si okapem hledají cestu na zem, aby se vsákli do půdy ( když to tak píšu, mám plno obrázků stáhnutých s tématem déšť a různé DIY návody na zajímavé věcičky do deště). Zvedla bych se z křesla a šla si pustit gramofon, ze kterého by se linula ambientální hudba. V místnosti by se plazily plameny po stěnách, které vytváří krb. No řekněte, že to chcete taky. :)
Mno, ale já sedím u počítače a píšu článek, protože mám na něj náladu. A hlavně nejsem doma sama, a to by nebylo ono.
Miluju blesky, ale dneska to vypadalo, jako kdyby Thor zkoušel svůj Mjölnir. Docela mu to šlo.



Proč Bavorsko? Protože je to krásná země a protože její hranice mám blízko. Ale jen, když jsem u babičky na Šumavě. Hahaha, no. Mám tam tetu a bratrance, takže bych je mohla někdy navštívit. Když budu vědět, jak se tam dostat. No, ale důvod, proč o tom mluvím je ten, že v úterý nejspíš pojedu na Šumavu za tátou, který tam bude týden, aby se postaral o slepice, protože babička jela do Mariánských lázní relaxovat. Ty jo, 6 čárek. No a tak taťku napadlo, že bychom tam mohli skáknout a někde se tam vykoupat. Tak jsem zvědavá. Ráda bych procestovala celé Německo. Díky bohu, že umím německy.



Ano prosím. Toto je Bavorsko.
♥♥♥

To bych zase mohla vypsat svojí představu o cestování.
Jste na cestě, jedete Beruškou ( víte, co myslím? Takový to hippie auto) a překonáváte hranice do Bavorska ( nebo kamkoliv kam chcete) a po hodině zastavujete u obrovské jezera s kamarády a jdete se vykoupat. Cítíte tu svobodu? Kdy na nikom nejste závislí? Ani nevíte, jak toužím, úplně lačním po cestování, je to pro mě vnitřní naplnění a uvědomění. Když jste na cestách, většinou se nevrátíte úplně stejní. Dále cestujete..

Prosím, povídejte mi o tom, jak moc milujete cestování a čtení knih přo bouřce. :)

No a mohla bych sem hodit pár obrázků na téma Déšť.









,, Duha je stužka, kterou si nasadí příroda, když si umyla hlavu. ''

Pro dnešek to bude asi všechno. A teď se ptám: Kam se chcete podívat? Jaké knihy máte rádi? :)

Depresivní stavy??- Part 1

8. srpna 2015 v 13:29 |  ☽☯ ForestLife ▽ ♋
Zdravím sluníčka! ☀

Dnešní článek ano, je půl 2 ráno, kdy už bych měla spát, tak mě zrovna napadne psát článek.. nejlépe o depresi.. bude o pocitech a radostech v uplynulé době. A chci pozdravit Mišku, která si se mnou píše na facebooku v tu naší nejlepší dobu.. po půlnoci samozřejmě.. teda článek vydám až ráno, ale to je fuk.

Takže, první co načnu je deprese.. pak samozřejmě naladím zase na dobré věci a pocity..
Jak bych začla.
Přijde mi, že přitahuju do svého Života depresivní lidi. Nejdřív to byl jeden kluk, který mi změnil Život. I přesto, že byl depresivní a negativní, je to složitá, zvláštní, ale neskutečná osobnost. Argh, samé čárky. A díky mojí empatii a citlivosti se to celkem přeneslo na mě. I přesto, že jsem neustále pozitivní, byla jsem celkem ve stresu a ta deprese se přenesla na mě. Ne, že bych jí trpěla nebo jí měla, ale mám takové zvláštní nálady, třeba poslouchám depresivní písničky. I když.. to poslouchám furt.. Najděte mi nějaký black metal, který zpívá o radosti, poníkách a růžové. Oh, chtěla jsem se zeptat.. Věří tady někdo na psychosomatiku? Psychosomatika je o tom, že naše nemoce jsou vytvářeny negativními emocemi nebo nás prostě před něčím varují. Osobu, kterou jsem si přidala jednoho dne, tak v ten stejný den jsem chytla neskutečnou bolest do břicha. Kdykoliv byla osoba negativní nebo jsme se nějak nepohodli s názory, tak přišla opět ta bolest.. Není to zvláštní?
V jeden červnový den se osoba málem pokusila o sebevraždu (nebudu říkat důvod kvůli čemu) a já byla vystresovaná a dokonce jsem bulela, i přesto, že osobu jsem nikdy neviděla, tak moc mi na ní záleží. Druhý den přišla po dlouhé době ta bolest... vždycky v nejlepší čas.. a já si uvědomila, že to nejspíš bude kvůli němu.. A hele! Bolest odešla! A hele! Další den přišla zpátky!
Mamce se to nezdálo a o půl 5 ráno jsme odjeli na pohotovost a pak jsme jeli ještě do Prahy na další vyšetření, kde mi zjistili, že mám kameny ve žlučníku. Takže prostě na svoje narozeniny jsem jela do Motola. :) Děkuju..moc..
Já prostě nemohla dál.. ta osoba mi nedělala v Životě dobře, i když jsem jí na druhou stranu milovala ( Ano, miluju všechny). Musela jsem si jí odstranit ze Života. Ne tak úplně, ale nějakou dobu nemůžu s ní být v kontaktu, protože se nesmím dostat do stresu, což byl hlavní vyvolávač bolesti v nadbřišku ( ve žlučníku).
Argghh, už je to dlouhý a přesto jsem stále na začátku. V určitou dobu se s osobou budu chtít znovu spojit a chci jenom říct, že i přesto to všechno špatný mi na ní záleží a stále jí obdivuju, působila na mě hodně. A nejvís mě srazilo, že i přes deprese dokázala být ta osoba pozitivní, když já jsem neměla náladu. Ono je neskutečný, když vám tahle osoba ukáže celou duši, i když nikdy neukazovala pocity ani svojí slabost. To si toho člověka víc ceníte. Vždyť je tak mladý a tolik bolesti už okusil. Píšu v ženském rodu, ale jedná se o kluka, zmínila jsem se už?
Teď, když nejsem s ním v kontaktu zase cítím uvolnění, odpoutání. Proč jenom jsem se vždycky cítila nepříjemně a připoutaně k němu?




No ale zpátky k tématu.. Proč přitahuju depresivní lidi do svého Života?
Byla jsem na fesťáku s kámoškou a spolužačkou dohromady zase odbočuju hhh.. , tak byl u nás léčitel, se kterým si chtěli promluvit sousedi, ale i mamka kvůli mě. Bohužel jsem byla na tom fesťáku.. Ehm, Byl tady někdo na Natruc festivalu v Kolíně? No jdeme dál.. Léčitel se napojil přes mojí mamku na mě.. Ano, i přes tu dálku.. a hned věděl, jaké mám problémy. A to mu mamka ještě neřekla ani, co mi je. Mezi ty problémy patřili i depresivní stavy.
Takže já jsem depresivní. Ono to vlastně může být i pravda, když se vžívám do všech problému svých přátel, jedině tak pochopím, jak prožívají své bolesti a trápení. Ale přiznejme si, není dobré nechat se stáhnout těmi problémy, neměli bychom jim dávat moc, aby na nás samotné působili. Pak se nemůžeme divit, že jsme věčně unavení, vynervovaní, ve špatné náladě a co třeba nejhůř ve stresu nebo dokonce v depresi. S léčitelem si dám schůzku a bude mě léčit, což by podle něho mělo trvat asi tak rok, protože těch zdravotních problémů mám celkem dost. A protože se zajímám o ezoteriku mezi něž patří i léčivé kameny, tak mě naučí s nimi zacházet tak, aby mě očistili a vypustili ze mě ty ''špatné látky'' z vnějšího světa.
Stále mě ale zaráží, proč je k sobě přitahuju? Copak mi mají ukázat.. nebo jsem asi nevědomky vědomky přemýšlela depresivně, že Vesmír mi začal přitahovat tyhle lidi? Hm? :)
Je to celkem dost dlouhý, takže to asi rozdělím na dvě části. Tahle část bude asi trochu depresivní, ale na druhou stranu pro mě je to velké uvědomění, protože si díky článku dokážu odpovědět na různé otázky. Druhá část už bude veselá. :)
Co tak vidím a sleduju, tak deprese se tvoří kvůli minulosti.




Ocitnutí v jiném světě..

27. července 2015 v 19:50 |  ☽☯ ForestLife ▽ ♋
Ahoj! :)
Po měsíci přicházím s novým článkem, který bude o fotkách a jeho citátech.
V Pondělí jsem zajela do Prahy za kamarádkou a spolužačkou dohromady a šli jsme fotit.. ehm, teda Leningrad.. a ano, takhle říkám Lence, mé kamarádce. Obě jsme celkem ulítlé na hřbitovech, tak jsme se vydali do Olšan, o kterých už jsem psala jeden článek. Olšany, tedy Olšanský hřbitov je hodně velký a hlavně není jenom jeden, ale jsou tu další dva hřbitovy. Jeden je židovský a ten druhý nevím, jak se jmenuje. Ale jsou tam hroby vojáků z 2. světové války, česká jména, ale i ruská jména. Nejvíc mě zaujaly u těch ruských hrobů obrovské kříže, které měly jiný tvar než klasický křesťanský kříž. Na wikipedii jsem pak zjistila, že se jedná o pravoslavný kříž. Uprostřed toho hřbitova stojí kostel pravoslavný. Nejvtipnější bylo asi, když jsem šla s Lenkou ke kostelu a já si všimla místního faráře, který se na mě úsmál a zdravil mě. Bylo to hezký, ale hned jsem se přimáčkla ke kamarádce. Po těhle hřbitovech jsme pak ještě na Žižkově navštívili další Židovský hřbitov, kde na těch hrobech bylo to zvláštní židovské písmo- Hebrejština. Nemusíte platit, takže je to taková náhrada, když nemáte peníze na to jít na Josefov na Židovský hřbitov.
No, takže nějak krátce jsem popsala naše ocitnutí v jiném Světě. Tenhle článek bude hlavně o fotkách, na kterých mě vyfotila Lenka. Mám z nich radost a moc se mi líbí. :)
Ke každé fotce jsem vybrala jeden nebo více citátů, které mají souvislost s fotkou nebo jsem prostě cítila, že k tomu patří. :)



'' Sensitive people should be treasured.
They love deeply and think deeply about life.
They are loyal, honest, and true.
The simple things sometimes mean the most to them.
They don't need to change or harden.
Their purity makes them who they are. ღ ''

( Tahle fotka je vyfocena u neměcké hrobky rodiny Wessely.)




'' Once upon a time,
an angel lay dying in the mist.
And the devil knelt over him and smiled. ''

( Fotka je vyfocena u hrobky se sochama andělů.)




Taphophilia
-Passion and enjoyment for cemeteries.
-Often practises involve graveyard photography and/or art, epitaphs, interest in (famous) deaths, gravestone rubbing.
-This can also include walking in cemeteries and finding lost relatives.
♰ ∞ ☠




'' Trees are poems..''
'' Take a quiet walk with Morther nature. It will nurture your mind, body and soul. ❁ ''

( Obě fotky jsou zachyceny na jedné z cest uprostřed hrobů.)




εїз
Happiness is like a Butterfly.
The more you chase it,
the more it will elude you.
But if you turn your attention to other things,...
it will come and sit softly on your shoulder.
εїз
Butterflies can't see their wings.
They can't see how truly beautiful they are,
but everyone else can.
People are like that as well.
εїз
I am like a butterfly.
Beautiful to see, but hard to catch.
εїз

( Fotka je zachycena vedle na hřbitově s těmi ruskými jmény, pravoslavnými kříži a kostelem.)




( Abych tady nevystavovala jenom sebe, tak tady je fotka Lenky zachycená mnou.. jo, jsem profesionál.. ano, fotila jsem zrcadlovkou poprvé)


Nakonec mám tady fotku, kde jsou lahvičky s pírky. Jedno je takový bílý normální a druhý je z jedné půlky šedohnědé a z druhé půlky modročerné a je to pírko ze Sojky. :) Obě pírka jsem sebrala na ''pravoslavném'' hřbitově.



Tak tohle by bylo pro dnešek všechno. Doufám, že se fotky líbí. Mě teda ano. A jinak asi na viděnou v dalším článku. :)
Jaký máte názor na hřbitovy, jak je vnímáte a máte taky fotky ze hřbitovů? :)

Další fotky hřbitovů zachycené Lenkou tady: http://jedlikk.rajce.idnes.cz/Olsansky_hrbitov_2015_leto/

Když člověk prochází změnami

19. června 2015 v 20:10 |  ☽☯ ForestLife ▽ ♋
Ahoj.. :)

Po dlouhé době, tedy po měsíci píšu konečně článek, který nebude zaměřený přesně na nějaké téma, ale spíš na moje období.

Tenhle měsíc je neskutečně náročný pro mě. Určitě každý zná, když celý den je v pořádku, směje se a pak přijde domů a všechno na něj padne a člověk má chuť si lehnout do postele a otupěle civět do stěny, dokud neusne nebo prostě se na nic nezmůže a nemá tak nějak náladu.

Jsem šťastná a pozitivní bytost. Všimla jsem si, že nedokážu přiznat, že jsem smutná. Jak lidem tak ani sobě. Nerada si to přiznám, ikdyž vím, že to tak je. Ale uvědomila jsem si, že na tom není nic špatnýho. Ne že bych byla hodně smutná, ale jsem unavená. Nemám chuť nic dělat, jenom si třeba jdu číst nebo sedím u počítače, dokud se mi nechce spát. Určitě znáte takový ty stereotypní dny, kdy děláte furt to stejný a nemáte sílu a energii to změnit a dělat to co vás baví.

Dále přiznám, že tenhle měsíc byl pro mě stresující. Nikdy nemám stres, ale tomuhle měsíci se to povedlo. Změněný rozvrh, zvláštní vztah k člověkovi, Příjezd domů pozdě večer ze školy, dokonce i průsery ve škole, ačkoli jsem celkem bezproblémová. No, mohla bych povídat dále.

Dneska jsem si uvědomila, že procházím nějakou vnitřní proměnou. Stále přesně nevím, co se děje, ale cítím, že se měním. Ale na druhou stranu je to náročný a velmi vyčerpávající. Za následek této proměny, kterou (pozor!) stále procházím je větší seběvědomí, cítím se krásná, starám se víc o sebe, více komunikuju s lidmi a cítím k ním narůstávající lásku, jsem otevřenější ke všem, což se mi násobně vrací, za což moc děkuju. ♥

Četla jsem často, že když ztišíte mysl, více uslyšíte. A tohle teď pociťuju na vlastní kůži a je to velmi zvláštní pocit. Velké uvědomění. Když jsem o samotě, přichází ke mě odpovědi sami. Četla jsem i, že lidé, co jsou o samotě, dokážou hlouběji milovat ostatní. Hlavní je začít milovat sebe, aby mohl milovat ostatní.

Cítím se skvěle a děkuju za tenhle měsíc. Sice mě teda naprosto sundal, ale hodně mi ukázal. ♥

Věřím, že je vás mnoho, kteří tohle taky zažíváte, ale vězte, že je to k něčemu dobré.

Tak kdopak se v tom vidí? :)



Pamatovák na sny

1. května 2015 v 20:54 |  ☽☯ ForestLife ▽ ♋
Sen.. co vás při tomhle slovu napadne? K čemu je máme, Proč je máme? Co to je vlastně sen? Jsou to vážně jenom sny nebo je v tom něco hlubšího, něco neznámého, neprozkoumaného či více duchovního? Každý si k tomu může přivodit i Lucidní snění, Astrální cestování, Věštění a další podobné ''stavy''. Může být sen i brána do jiných dimenzí? Samé otázky, ne každý si na ně dokáže odpovědět. Každý bereme tohle slovo jinak. Hádám, že určitě hodně lidí doma vlastní takzvaný Snář, kde si listujeme a nacházíme věci, které jsme viděli nebo které nás provázeli ve snech a zjišťujeme jejich význam.

Pamatujete si sny? A co třeba takový sen, který si pamatujete odmalička, úplně dopodrobna, jako by se vám zdál včera?
Napadlo mě,že bych pro dnešní téma mohla napsat dva sny, které si pamatuju dopodrobna a hlavně si myslím, že jsou to dva z nejstarších snů, co jsem měla.

Na začátek byl řekla můj názor na Sny. Podle mě, je vytváří naše Podvědomí, které se nám snaží něco naznačit, ukázat nebo vysvětlit skrze sny. Můžeme zde také komunikovat s mrtvými ( já jsem to štěstí měla), nacházet odpovědi na naše otázky, pocity nebo jen prostě si užívat tohoto světa, do kterého nám nikdo nemůže vtrhnout. Můžeme je i ovládat a to se blížíme už ke stavu jménem Lucidní snění, o kterém ale nebudu dneska hovořit. Myslím, že bych ztratila kus sebe, kdybych sny neměla. Zvláštní taky je, že sny mají i zvířata, docela by mě i zajímalo, co se jim třeba zdá. Nuže jdeme k mému prvnímu snu.

Nacházím se zrovna u babičky v Městečku. Dům je starý, poprskané zdi a před ním je kotec pro psy. Kotec působí pochmurně, jakoby byl obalený nějakou neviditelnou zdí, která nedovolila světlu proniknout přes ten obal. Všude světlo, jen ten kotec je temný. Působí na mě špatným dojmem, už jen kvůli tomu, že tam leží kosti, které patří babiččiným pejskům rasy Pinč. Prostupuje mnou řezavá bolest a strach. Odcházím pryč a jdu cestičkou do kopce. Nevím, proč tam jdu, ale vím, že tam něco je, asi mě vede intuice. Vycházím kopec. Všude samá travnatá pustina, ale když se podívám směrem doprava, vidím palác.. andělský. Přicházím k němu. Je obrovský, jen jedna stěna chybí a proto vidím vše, co je v tom paláci. Kolem něho svítí zlatá Aura a slyším vysoké chorály Andělů, které nejsou k vidění a přece jenom všude kolem jsou.

Druhý sen

Sedím u okna v nějaké chalupě, za chvíli je Půlnoc. U okna je autíčko a já si s ním hraju. Nastává půlnoc a na nebi se zjevuje obraz Vlkodlaka. Dívám se na něj skrz okno a hlava Vlkodlaka se otáčí ke mě. Vypadá fakt naštvaně. Promlouvá ke mě, ale mě přijde, jako kdyby na mě řval, že jsem měla srdce až v kalhotech.. no ve snu spíš v noční košili. Varuje mě. Jakmile mě uvidí ještě dvakrát u okna o Půlnoci, tak mě bohužel bude muset zabít.
Neuposlechla jsem ho. Další noci, blízko Půlnoci sedím zase u okna a hraju si s autíčkem. Přichází osudná Půlnoc a já vidím, jak se nebe zase tvaruje do obrazu Vlkodlaka. Sotva stačím utéct už vyskočil z nebe a srazil mě k zemi a.. vyrval mi zubama srdce z těla. Poslední, co si pamatuju je, že koukám ze stropu a vidím, jak lidé nesou ze schodů mojí malou rakev. Ve snu jsem cítila, že to Vlkodlava mrzelo, že to musel udělat, ale prostě musel.

Tohle byly dva z mých nejstarších snů a pamatuju si je dopodrobna. Je těžké vysvětlit ty pocity, které pociťujete během průběhu snů. Určitě to každý z nás zná. Přiznám, že si i sny maluju i zapisuju. Pamatuju si jich hodně, vždycky zničehonic si na pár hned vzpomenu.

A moje otázka je jasná. Jaký máte vy pohled na Sny? Copak nám znázorňují? Pamatujete si sny? :)

Citáty:
Člověk nikdy nesmí přestat snít. Sen je potravou duše, tak jako jídlo je potravou těla.
Sny nás pozvedají z pozemského každodenního života. Obohacují naši budoucnost o nové možnosti.
Štěstí by nemělo být nikdy úplné. Koneckonců sny neznají mezí.
Sen je dobrodružná výprava, na kterou se vydáváme každého večera.
Některé sny se jen zdají, jiné jdou hlouběji.




Procházka hřbitovy ☠ ♱ ∞

25. dubna 2015 v 20:28 |  ☽☯ ForestLife ▽ ♋
Ahoj!♥
Dneska mám chuť popsat svůj páteční den, který jsem strávila po škole se svojí drahou spolužačkou.

Asi začnu tím, že v pátek, tedy včera jsem byla se spolužačkou po dlouhé době na procházce. Pátek končíme ve škole kolem 12 hodin, tak vždycky vymyslíme, kam bychom se rádi podívali po Praze a pak vyrazíme. Dlouhou dobu už jsem s ní nikde nebyla, tak jsem jí na fb napsala, jestli by neměla chuť si někam vyrazit a přece jsme jen milovnice hřbitovů, tak jsme se dohodli, že se znovu podíváme na Olšanské hřbitovy, které jsou krásné, tajemné, doslova hrobově tiché a hodně hrobek je ve stylu gotiky a mnoho náhrobků je vytesáno do podoby stromů, andělů, ale i dalších témat. Prostě nejlepší místo, kam zajít. Přijeli jsme na místo, prošli jsme bránou do jiného Světa a rovnou se naladili na tiché příběhy věčnosti. Procházíme se po okraji obrovského hřbitova a jelikož mám ve zvyku a dělá mi radost každého zdravit, tak po cestě hřbitovem jsme narazili na dvě staré dámy, které opečovávali urny svých blízkých a zapalovali svíčky a samozřejmě jak se na nás podívali, tak jsem se usmála a pozdravila je. Hezky se usmáli, pozdravili nás také, ještě nás dokonce nazvali děvčátky a začli si s námi krátce povídat. Přiznám, že bylo krásné a zvláštní, že cizí paní si začli s námi povídat. Bylo to takový upřímný, měla jsem chuť si s nimi povídat déle. Odcházíme a ještě se jednou podívám na ty zlaté tváře starých dam a cítím se příjemně.
Přecházíme silnici a vcházíme na další hřbitov. Plno dalších hrobů, zajímavé ale je, že tentokrát to nejsou hroby s českými jmény, ale s ruskými a dokonce tu jsou bílé hroby padlých vojáků. Prohlížíme si zvláštní kříže a nápisy v azbuce. Vidíme také pána tesat na náhrobek jméno. Uprostřed stromů a hrobů stojí kostel a tak si to míříme k němu. Vycházíme po schodech a vejdeme do jedné místnosti. Nějaký muž až s uctivou lehkostí otírá obraz Ježíše a já si všímám, že za obrazem je další muž, který má přehozený přes hlavu asi přikrývku, koberec nebo já nevím co :D a do jeho ucha šeptá nějaká zaklínadla nějaký kněz :D (chvilka srandy) . Nejvíc mě ale zaujme dívka, krásný obličej, zahalená v šátku, tichá, uzavřená, ale v očích vidím moudrost. Prohlížím si jí a přiřadila jsem si k ní slova Židovská ruska, nejspíš určitě věřící. Dívka pozdraví mojí kamarádku a ona opětuje pozdrav. Tak krásná dívka.
Odcházíme ze hřbitova a jdeme k poslednímu hřbitovu, který je židovský. Před hřbitovem nás zastaví pán a poprosí nás o dvacku. Stále poslouchám kecy, že co když si za to koupí chlast. Odpověď je jednoduchá. Dám mu peníze, které jsou rázem jeho a je na něm, co s nimi udělá. Já jsem mu dala šanci. Tedy podávám mu dvacku a pán udělá takové to znamení s rukama a pak ještě řekne, že vidí, že máme křížky a požehná nám slovy Bůh s vámi. Kamarádku to prej vyděsilo a dokonce mu řekla do obličeje Nashledanou. :D
Židovský hřbitov má také své kouzlo, ale už nejsme tak unešeni, jako po prohlídce těch dvou předtím. Musím ale říci, že hroby obsahují zajímavá jména. Jdeme uprostřed hřbitova po rovné cestě vysázené vysokými štíhlými stromy a pak se posadíme na lavičku a různě si povídáme, i jsme si na sebe lehli a odpočívali. Potom jsem se zvedla a na chvilku prováděla jogu. Ano, uprostřed hřbitova. Po nějaké hodince strávené u lavičky se zvedáme a odcházíme směrem k bráně, kterou jsme přišli. Bohužel jdu k bráně a vidím, že jsou zamčené. Jak vtipné. Kamarádka si všimne jedné krabičky, ve které jsou jarmulky, tak jsme si samozřejmě jednu vzali a všimli jsme si kanceláře, ve které pracovali nějaké ženy, tak jsme je poprosili o odemknutí brány.
Napojujeme se zpátky na hlučný svět plný dopravy a jdeme do metra. Zajímavé je, že i přesto, že hřbitovy jsou uprostřed Prahy, tak je tu ticho, jako kdyby bylo zvukotěsné a snažilo se nerušit klid a spánek mrtvých. Přijíždíme na Florenc a jdeme do Billy si koupit nějakou svačinu a dále do železářství, kde si kamarádka koupila rolničku. Jdeme zase do podzemí a metrem odjíždíme na Anděl, kde čekám na autobus, který mě odveze domů.



Olšanský hřbitov



Židovský hřbitov a zmíněné místo, po kterém jsme šli


Hřbitov s padlými vojáky a za tím hroby ruských lidí

A co vy? Máte rádi procházky hřbitovem a jakým? Máte nějaké zvláštní zážitky?
Prosím, podělte se ♥